Diagnóza

U osob, jež mají podezření, že trpí určitým druhem alergie, je nezbytná návštěva alergologa, který určí alergen (nebo alergeny) vyvolávající alergii a potvrdí jeho kauzální úlohu při výskytu symptomů.

Po určení alergenu vyvolávajícího alergii lze zahájit desenzibilizaci alergenovou imunoterapii. Je to jediná léčba, schopná ovlivnit přirozenou příčinu alergického onemocnění.

Jednotlivé kroky stanovení diagnózy alergie:

Pohovor (anamnéza)

Důkladný a podrobný pohovor tvoří podstatu první návštěvy. Cílem je potvrdit existenci alergického stavu a stanovit předběžný seznam alergenů, jež by mohly vyvolávat pozorované symptomy.

Hlavní oblasti, na něž je pohovor zaměřen:

• Symptomy alergie v anamnéze (např. kdy se objevily poprvé, kdy se objevují, jakékoli již zjištěné aktivační faktory atd.)
• Výskyt alergií v rodinné anamnéze (např. jakýkoli blízký příbuzný s alergií) nebo v anamnéze samotného pacienta (např. alergie v dětství)
• Prostředí pacienta obecně (např. životní a pracovní podmínky, atd.)
• Podrobnosti o životním stylu a přirozeném prostředí (bydlení, pracoviště, domácí mazlíčci, stravovací zvyklosti atd.)
• Provozované činnosti (zaměstnání, koníčky atd.)

K získání všech potřebných informací může být potřebná více než jedna návštěva. Tento postup se může zdát být zdlouhavý, ale toto zjišťování je nezbytné k určení příslušného alergenu. 

Tělesné vyšetření

Zároveň s celkovým vyšetřením alergolog podrobně vyšetří ty orgány, na nichž lze obvykle pozorovat alergické symptomy, zejména kůži, plíce, nosní dutinu a průdušky.

Tímto způsobem může alergolog vyhodnotit vliv alergie.

Na základě tělesného vyšetření lze určit potřebu dalších testů mimo oblast alergologie (spirometrie u astmatu).

Kožní testy

Po pohovoru a tělesném vyšetření lze sestavit seznam příčinných alergenů a tak zpřesnit rozsah kožních testů.

Co obnáší kožní testy?

Účelem kožního testu je pokusit se reprodukovat alergickou odpověď ve velmi malém rozsahu na kůži pacienta ve formě „okamžité hypersenzitivity” (alergická odpověď se objeví okamžitě po styku s daným alergenem).
Za tímto účelem se kapka podezřelého alergenu umístí na pokožku a poté, pomocí speciální lancety, se uprostřed kapky provede do kůže malý vpich.
Pokud se na místě, kam byl aplikován alergen, objeví reakce podobná reakci po štípnutí komárem, znamená to, že pacientův organismus reagoval, a že testovaný alergen může být příčinou symptomů. Intenzita alergenem vyvolané odpovědi se měří srovnáním s odpovědí vyvolanou nějakou „kontrolní” látkou, která vyvolává odpověď u všech subjektů bez výjimky. Taková kontrola je potřebná k určení míry reaktivity pacienta při počátečním vyšetření.

Kožní testy:

• Jsou rychlé a bezbolestné. Jsou nejčastěji používaným postupem.
• Kapka alergenu se aplikuje na pokožku předloktí nebo zad. Poté se uprostřed kapky provede „mikroskopický vpich” tak, aby alergen mohl proniknout do kůže a vyvolat alergickou odpověď.
• Výsledky lze odečíst po 20 minutách: hypersenzitivní odpověď představuje zčervenání pokožky jako po štípnutí komárem, otok a svědění.
• Závažnost odpovědi je hodnocena srovnáním s odpovědí vyvolanou „kontrolní” látkou („kontrolní” látka vyvolává odpověď u všech subjektů bez výjimky a umožňuje zjistit stupeň závažnosti odpovědi organismu pacienta).

Tento postup je rychlý, bezbolestný, reprodukovatelný v průběhu času a dobře snášený, i velmi malými dětmi.

Krevní testy

Pokud výsledky kožních testů nesouhlasí s klinickým obrazem nebo pokud provedení těchto testů představuje problém (např. z důvodu rozsáhlého ekzému nebo protože pacient již užívá takové léky jako antihistaminika, které mohou utlumit tento typ odpovědi), může lékař nařídit provedení krevních testů. Nejčastějším testem je kvantitativní určení hladin specifických IgE (skupina protilátek, které se účastní alergických odpovědí) zaměřené na podezřelý alergen nebo alergeny. Tento test odpovídá přímému měření specifického patologického základu problému a přináší jasnou odpověď ohledně alergenu, který je příčinou symptomů.

Provokační testy

Jak naznačuje jejich název, cílem těchto testů je vyvolat alergickou odpověď tím, že je alergen uveden do přímého kontaktu s „cílovým” orgánem, který je místem alergických symptomů:

• Inhalací alergenu v případě respirační alergie nebo astmatu;
• Vstříknutím do nosu v případě rinitidy;
• Aplikací na spojivky (oční „bělmo”) v případě zánětu spojivek;
• Požitím v případě alergie na potraviny.

Tyto testy nejsou prováděny systematicky, ale pouze v určitých případech (například v případě pochybností po provedení všech výše uvedených testů) a, samozřejmě, pod přísným lékařským dohledem. 

Náplasťové testy

Principem náplasťového testu je reprodukování alergické odpovědi na kůži pacienta ve formě „opožděné hypersenzitivity” (alergická odpověď se objeví několik dnů po styku s daným alergenem).

Za tímto účelem se na pokožku zad umístí náplasti s obsahem malého množství suspektního alergenu a ponechají se působit 2 dny.

Analyzační mřížka umožňuje výklad výsledků testu určením každého z antigenů. Jednotlivé typy reakcí mohou kolísat od negativní po mimořádně pozitivní reakci. Pozitivní reakce znamená, že při vystavení zkoušenému antigenu organismus reaguje a že antigen může být příčinou kontaktní dermatitidy.

Náplasťový test:

• Jednoduché použití. Představuje spolehlivý postup, jenž umožňuje získat reprodukovatelné výsledky.
• Mezi klinické znaky pozitivní reakce patří zarudnutí kůže, otok, červené pupeny na kůži a puchýřky, které se mohou objevit na místě aplikace náplasti.
• Provedení náplasťového testu je rychlé a bezbolestné.